Fena

Zpravidla 2x ročně hárá. Je to období trvající v průměru 3 týdny a je opravdu nutné fenku hlídat, aby ji nenavštívil nezvaný vynalézavý nápadník. S háravou fenou většinou není možné navštěvovat chovatelské akce, výstavy a soutěže.

U některých fen se občas objevuje tzv. "falešná březost", kdy se chovají tak, jako by očekávaly narození štěňat. Ta vidí v hračkách, které doma najdou a pak o ně pečují, některé mohou spouštět i mléko.

Jsou většinou menší, jemnější, milejší, lépe ovladatelné. Na procházkách neočichávají každý centimetr půdy. Fena se venčí jen v případě nutnosti a to najedenkrát, takže nejsou zničené stromky a keříky, ale na trávníku se objevují velké zažloutlé skvrny.

V menší míře se mezi nimi objevují dominantní jedinci a "rváči".

Zejména pro začátečníky je vhodnější fenka, která mívá většinou menší snahu dominovat a stát se vůdcem své lidské smečky.

Pes

Dalo by se říci, že platí opak, než je výše uvedeno, přesto vyjmenujme si specifika psů-samců.

Především ho odlišme od feny jeho velikostí, je to typický představitel svého plemene.

Nachází-li se v jejich blízkém okolí háravá fena, jsou podstatně hůře ovladatelní. Taktéž je jejich špatná ovladatelnost v místech, kde se háravá fena venčila.

Dominantních jedinců se najde více mezi psy než-li mezi fenami.

Častěji mají sklony vyhledávat souboje či alespoň dalším psům stejného pohlaví dávat najevo své "vyšší postavení".

Jejich ovladatelnost bývá problematičtější, naopak nezřídka jsou tzv. tvrdší a nekompromisní více než feny. Nelze však tvrdit, že toto je pravidlem.

Zejména díky háravým fenám v okolí mají větší sklony k utíkání a toulání.

Značí si své teritorium a velmi obtížně se jim vysvětluje, že na keře a květiny v zahradě se to nesmí. Taktéž na vycházkách mají snahu označkovat každý roh, patník nebo strom.

Jsou však pejskaři, kteří nedají na psa - samce dopustit. Mají svoje specifika a řada lidí si představuje pod pojmem pes - ne zvířecí druh, ale prostě samce. Proto mají svoje úžasné místo po našem boku.